Kolik lidí si asi dennodenně postěžuje, že ho dnes nějak bolí záda. Jsou to nejen dospělí a senioři, ale začíná to už u dětí.
Když se narodíme:
máme sice záda naprosto rovná, ale na přetěžování celého pohybového aparátu se začínají podílet sami rodiče už v necelém roce života jejich potomka. Začínají mu pořizovat chodítko a různá hopsadla. Myslí to samozřejmě dobře, ale neuvědomují si, že tím vlastně už podporují u dítěte nepřirozenou chůzi. Již miminko je třeba otáčet na stranu a na boky, a to na pevné a rovné podložce. Lézt, sedět stát a chodit začne, až nastane jeho čas. Chceme-li vše urychlit, jen podpoříme asymetrii v jeho vývoji. Netrvá to dlouho a dětská páteř se začíná deformovat těžkým batohem do školy a sedavý způsob života začíná. Tělocviku je minimum, zato kulatá záda nad lavicí a doma ne vždy správné sedění u počítače pokračují k úspěšné cestě za bolestmi zad.
V dospělosti:
na správné pohybové návyky nemáme příliš času a tak pokračujeme v tom, co jsme se naučili v dětství. Bolest zad je tak běžná, že si dopad na naše zdraví ani neuvědomujeme. Na pravidelné rehabilitační cvičení jsme většinou příliš líní, přitom je důležité pro posilování břišních svalů, jejichž svaly zajišťují správné postavení páteře. Záda neúměrně zatěžujeme dalšími špatnými návyky a stereotypy:
· nekvalitní obuví (příliš vysoké podpatky)
· nošením těžkých tašek přes jedno rameno
· špatným sezením
· špatným zvedáním a manipulací s těžšími předměty
Ve stáří:
sklízíme plody svého života, způsobené vadným držením těla a také psychickým stresem. To vše může přejít do chronického stavu a rozvinout se do problémů s vysokým tlakem, bolestí hlavy, nespavostí. Klouby páteře postihuje často zánět, artróza a bolesti nedovolí člověku ani spát. S bolestmi, na které jsme si zadělali již v dětství, můžeme skončit až v invalidním důchodu.