Krása je hodně subjektivní pojem, který si tedy každý může vynaložit po svém. Pro někoho může přijít krásný člověk, který je pro druhého zase ošklivý. Někdo miluje zelenou barvu a někomu přijde ošklivá. Každý vidí krásu jinak a to je na tom to nejkrásnější, protože takhle všichni na světě najdeme své místo. Existuje vždy minimálně jeden člověk, kterému přijdeme krásní a kterému se líbíme. A pokud takového člověka potkáme, je dost možné, že se z toho může vyklubat láska na celý život. Může se ale stát, že se k takovému člověku musíme teprve dopracovat, ale on tam někde určitě je. Takže lidé, kteří zrovna nikoho nemají se nemusí bát, že by s končili sami, pokud to sami nechtějí. Vždy tam někdo venku čeká, kdo si o nás myslí, že jsme krásní. A to je na tom to krásné.
Lidé se snaží krásu jako takovou definovat, přitom je to nedefinovatelný pojem, který vidí každý jinak. Lidé se snaží všem vtlouct do hlavy, že krása nutně znamená hubené tělo, ale zároveň trochu vyrýsované, což úplně logicky nejde, tvář bez vrásek a jakýchkoliv nedostatků, tělo bez tuku a všude dokonalá kůže bez znamének, jizev a podobně. Tohle ale zní jako pohádka, byť si hodně lidí myslí, že je to možné.
Co když to ale možné opravdu jednou bude? Může se to stát? Samozřejmě může. Může se stát, že jednou vymyslíme lék, který nás všech zbaví vrásek, strií a nedokonalostí. Ten lék může být v jakékoliv formě, může se jednat o vymoženosti, vždyť už teď máme lasery a různé pomocníky, může se ale také jednat o genetické úpravy. To je ale ještě hodně daleko před námi. I nyní jsou ale možnosti, jak být dlouho mladý. Kouzlo spočívá v collagenu, který se nám ve stáří tvoří už velmi málo. Proto nestíhá vyplňovat přirozené vrásky a nám se tak prohlubují a vznikají nové. Je to ale velmi přirozený proces. Lidé si ale nechávají doplňovat collagen formou například prášků a podobně, což jim pomáhá k tomu, aby byla jejich kůže zase pevná.